Stane se že...
Stane se, že se vám zdá, že vás někdo jiný nahradil a vy už nemáte u toho člověka místo. Už je tam někdo jiný, už jste nahrazený a nic s tím neuděláte. Někdy se rvete jak nejlíp umíte za to, že chcete u toho člověka zůstat, ale nejde to. Bolí to, ale realitu nezměníte. Musíte se smířit. Možná pár dní probrečíte a pak už se neotočíte zpět a nebo nebudete brečet nikdy, ale neustále se budete vracet k té myšlence, že vás někdo nahradil a vy jste s tím nemohli nic dělat. Možná vás to bude užírat, ale když za to aby jste v tom životě toho člověka zůstali budete bojovat, bude vám líp, nežli to hnedka vzdát.
Někdy se člověk nechce vzdát, ale pravda ho donutí. Položí ho na dno a jen tak lehce jako do toho spadl se bohužel nezvedne. Není to fér. Ale co je fér? Ty co nejvíc milujeme na nás neustále kašlou, ti kteří pro nás nejsou podstatnými nám neustále zase zasahují do života a ti lidé, které nejvíce milujeme... U těch jsme rádi, že je vůbec jednou do týdne vidíme. Není to fér vůči tomu, jak hodně naše mysl nad nima přemýšlí, jak hodně toužíme po tom je vidět, slyšet.
Proč jen je svět obráceně? Dostáváme nejvíce toho čeho už máme dost, ale toho, čeho máme nedostatek? Za to musíme bojovat. To co nechceme nám padá samo do klína, ale to co chceme nejvíc, je někdy až nemožné získat a mnohdy to nikdy není ani na vteřinu naše. A když to získáme? Mnoho lidí si pak myslí jak můžu na tu věc, toho člověka kašlat, ale zase špatně. Musíme si to hýčkat, jako kus nebe na zemi. Musíme to milovat jako ráj a pečovat o to jako by to byla naše duše. A věci které nechceme a máme jich až moc darujme druhým, kteří toho mají málo. Tohle dnešení doby postrádá..
Každý se stará jen o sebe, ale když se nenaučíme starat se i o druhé, nikdy nebudeme štastní. Vždycky bude naše štěstí jen poloviční, protože musíme umět darovat i příjmat. Musíme umět milovat ale i nenávidět. Musíme vidět, slyšet, cítit...
Stačí jen pochopit, že nic není jen o jednom slově. Když pochopíme jak moc je důležité darovat tomu druhému to co máme mi a z toho našeho MI... se pak stane MY... Tak jsme vyhráli. Když nebudeme nikoho nahrazovat a nikdy na nikoho koho jsme v našem životě střetli nezapomeneme... Když pochopíme, že o to co chceme a nechceme o to přijít se musíme starat, hýčkat to každý den a milovat tak, jakoby jsme začali milovat dnes, tak už umíme všechno co je snad i třeba. Je to jen o nás, o našem přístupu, o našem přemýšlení.. ♥
Nejhorší na tomhle světe jsou sliby. Každý slibuje. Ale nejhorší na tom celém je to, že ten druhý mu věří. Věří že svůj slib si pamatuje! a že se ho pokusí split, protože mu na nás záleží! ( i snaha se cení, i když to občas nestačí... ) A najednou zjistíme, že nic z toho není vlastně pravda...