Prosinec
Prosinec
Je to, pro někoho normální měsíc, kdy se kupují dárky k vánocům, peče se cukroví, sem tam zmatky a také rodinná sešlost a pohoda. Přicházejí adventní neděla atd... Snání se stromeček a jezdí se po příbuzných..Ale po mě..
Prosinec je pro většinu prostě měsíc, kdy je víc práce, díky přípravě na Vánoce, ale pro mě je to spíš měsíc, kdy se bojím všeho a probouzí se ve mě pocity nejistot a silného strachu. Pocity, které bych nejraději vymazala ze seznamu pocitů a nahradila bych je pohodou.
Jenže,.. Mám tendenci chtít po lidech to, co vlastně ani nemůžou vědět že chci. ( Prostě vlastnost, která je úplně na nic a nerada si říkám o to co chci, protože mi to nepřijde nejlepší nápad, přece nemůžu chtít po někom, aby něco dělal pro to, aby já měla jistotu atd.) Prostě trocha podpory, trocha důkazu, že to tak je a že tu pro mě vždy bude.. To by se hodilo... Trocha podpory že to bude fajn. Možná i trocha pochopení že nemám ráda první půlku měsíce a že se stresuju nad vším a i nad tím, co by mě za celej rok jinak ani nenapadlo.
Když napadne sníh, cítím jak na mě přichází první deprese prosince. Přestávám věřit všemu co se ten rok stalo a začínám přemýšlet nad vším, co bych chtěla změnit, což mi vnese do každého dnu nejistotu, smutek, úzlostlivost, přecitlivělost a zmatek v tom, jak to je a jestli Ti lidé, které bych já za nic nevyměnila nebo ten koho já Miluju.. Tak jestli je to i na druhé straně stejně, jako u mě.. Jenže... Nikdo mě o tom nepřesvědčuje.. Takže Nejistota. Klasika.
V prosinci má ale každý jiné starosti, takže žádná podpora nepřijde. Nakupují se dárky a lidé se taky stresují, ale jen díky tomu, že nestíhají nakupovat dárky. Což v mém případě nehrozí. Vím většinou co komu chci koupit a nemusím se stresovat.
Ale co, nebudu tu rozvádět svojí náladu. Takže si všichni užijte krásný Vánoce a mějte lepší náladu jak já.