O tobě ( 2 část)
Stačí mi tedka už jen to, když se na mě podíváš a hnedka přesně vím, že jsem udělala dobře, že jsem s tebou, vím že bych lepšího kluka nežli ty nikdy nemohla najít. Možná jo, možná jsou lepší, ale né pro mě. Pro mě jsi nejlepší navždy jen ty. Já jsem nejštěstnější jenom s tebou, cejtím se občas vedle tebe jako totální puberták a někdy jako zcela dospělá.
Nevím čím to je, ale jsem díky tomu hrozně štastná, tak jako jsem ještě s žádným jiným nebyla a ani nebudu, protože by mi nikdo tebe nedokázal nahradit, ty jsi jediný kluk, kterého chci. Né jednou jsem udělala tu chybu, že jsem si nevybrala jedině tebe a věř, že se za to dost často nenávidím, ale nezměním to. Jediné co dákožu tedka ovlivnit je to, jak to bude dál. Dál s námi.
A tak se snažím tě udělat štastným, alespon na pár vteřin, na pár hodin, pár dní.... Jen ti už nechci způsobovat žádnou bolest. Víš, ničeho ve svém životě nelituju, až na to, že zrovna tobě, jsme ublížila. Pokaždé předtím nežli jdu spát, si na to vspomenu, ani nevím proč. V duchu si přemítám to, jak to mělo doopravdy být. Měla jsem tě začít hnedka od začátku milovat a nekoukat už na jiné, dát ti všechno svoje, svoje tělo, svoji duši, svoji mysl, svoje slova.... Vždycky mě přišli kluci jako někdo, komu záleží jen na nich. Asi jsem jich potkala dost co dost, že sem o tom byla tak přesvědčená. Ale pak jsme poznala tebe a celej svět a život se mi změnil..
Věř, že bych se na tebe nikdy nedokázala vykašlat a už vůbec né, na tebe někdy zapomenout a přestat tě milovat. Už jsi mojí velkou součástí. Velká součást mojeho života. Života, kterej až s tebou dostal tepve ten správný směr a smysl. Nejhorší pro mě a nejlepší pro tebe, je právě to, že se na tebe nedokážu naštvat na dlouho( Jsi prostě moje slabina).
Nedokážu ti jen tak přestat psát a neodepisovat ti. Jsi něco jako moje velká slabost, bez které nejde žít a jít dál životem, který vedu. Protože vím, že kdybych ti neodepisovala, tak jdu sama proti sobě. A To nejde. Já tě miluju snad i víc, nežli to je normální. Možná, že nepoužívám neustále ty správná slova a nevyjadřuju často svoje city, ale věř nebo ne, ale jsi první kluk, na kterém mě vážně záleží, kterému nedokážu lhát a u kterého vím, že ty city jsou pravda, že jen tak ze dne na den nedokážou zmizet.
Nejde nikdy u tebe poznat to, jak se zachováš, ale já tě budu milovat, at se stane cokoliv. Není správné co je snadné, ale to co je správné... Není lehké čekat až odepíšeš... Ale když odepíšeš, je to jako synfonie. Všechno s tebou je tak jedinečné a některí věci mě jen s tebou baví. Nevím čím to je. Jen vím, že tohle je přesně to, co jsem v žvotě hledala a až s tebou našla. Tu pravou láska.. Nikdy na to nezapomen. Prosím neubliž mi....