Někdy..
Někdy příjde ten den, kdy koukáte na toho člověka, na kterého by jste neměli, koukáte kolik vašich přátel mu přálo, kolik komentů a lajků k čemu dalo a jak vstřícně se k ní chovalo. Zamrzí vás to, to zajisté, pak si chcete i zrušit fb, ale váháte, dlouho přemýšlíte.
Pak se v malé chvíli beznaděje rozpláčete a nadáváte sami sobě. Mlátíte věcmi kolem sebe, až pak nemáte ani sílu stát na nohou a kleknete si na zem s tentokrát už jen s beznadějí a i beznadějným pláčem a utěšujete sami sebe, že to jednou bude dobrý.
Cítí se napolo zrazeni svími nejbližšími přáteli a lidmi, kterým jste věřili a podvedeni. Vlastně jste byli podváděny a jeden člověk hrál svámi nečestnou hru, zatímco vy jste mu beznadějně věřili.
Znova vás popadne apatie beznaděje a chmury, že je na vás všechno špatně a že vaše povaha a rozvážení situace je to nejhorší co vás mohlo kdy potkat. Nic vám nepomáhá. Dáváte sami sobě klamné sliby, že svoje emoce máte pod kontrolou, avšak nemáte. Stojíte na kraji propasti, do ktré spadnete kdykoliv, kdy se podíváte na ten profil, na ty fotky, na ty příspěvky, kdy se vrátíte v čase a vrátějí se ty vzpomínky, ten stejný pocit, ta samá beznaděj, ta samá bolest, to samé zoufalství.. Jen ten pláč netvrvá tolik dnů a nocí jako tenkrát a ta bolest nepřichází postupně, ale naráz.
Možná jste už klamně věřili, že jste se s tím smířili.. Ale pak vám dojde, že se s tím nikdy nesmíříte, že to pořád bude ve vás. Navždy to bude jen vaše chyba.. Ale co když je to nebyla jen vaše chyba? V hlavě a v srdci probíhá boj a vy jen tu bolest polikáte, aby nešel slyšet váš nářek.
Jo, je fakt že minulost se nemá řešit.. Proto jen čekám tak dlouho, dokut mě to samotnou znovu nezlomí a nezničí. Dokut nepadnu znovu stejně na kolena a nebudu znovu prosit, at to dopadne dobře a at to zmizí a vezme čas. Někdy na to zapomenu a na chvíli je mi vážně líp.Pak mi zase někdo o ní napíše.. Já si zase vzpomenu a zapomínájí je opět v háji..
No asi proto žádám sebe a i všechny ostatní, aby drželi už o ní hubu. Mám toho dost, nechci se k tomu pořád vracet, zpětně znovu brečet a znovu a znovu to prožívat znova...Stačí mi, že jí občas ráno vidím a někdy i odpoledne. Takže the end.. :P
Je sice pravdou, že o ní někdy začnu sama, ale jsou dny, kdy mi jí cpete až do žaludku! Tak si to nechte raději pro sebe... Děkuji...