Minulost co se neřeší
V životě jsem se naučila už spoustu věcí a vím že jich ještě spousta i bude. Ale naučila jsem se hlavně jednu, dost obtížnou věc, kterou jsem nedokázala roky dát zahlavut. Kašlat na to co bylo.
Prostě vzít do ruky mobil a vymazat čísla co nikdy nepoužijete, ty čísla na lidi co vám komplikujou třeba i tedka i život, ale vy je nepotřebujete. Vzít všechny starý smsky a vymazat je, protože tedka v přítomnosti jsou vám rok starý smsky k ničemu. Klidně si tam nechejte smsky od některých lidí kteří zasahují i tedka do vaší přítomnosti a vy jste za ně rádi, ale k čemu tam mít lidi z minulosti? Nebo jen ldii co vám ublížili? Je vám to k ničemu. Zabívejte se spíš s lidmi, kteří váš život dělají lepší a hýčkejte si je.. Přece jen o ně nechcete přijít.. Možná jim ukažte všechno ze sebe, ale dvakrát si rozmyslete, kdo to bude a komu dáte svou důvěru a ukážete duši.
Nebo Vzít do ruky seznam třeba i přátel na fb a vymazat i lidi co vás sice zasáhli do života, ale vy je tam dál nechcete( v přítomnosti), protože vám ho but dělaj těžší a vy to nechcete, protože vám za to nestojí a nebo jen proto že je tam mít nechcete, nechcete aby někdo viděl že s nima něco bylo. Nechcete aby vás na ulici poznali a zdravili vás. Smazat ze života lidi, co vám ublížili, co vás někdy zlomily, nachvíli položili na dno a přitom za to nestáli. Nebo už jen ty lidi, kteří jste vy naivně použili pro svou útěchu a bezmoc v bezvládném období. Lidi, co vám nepřejou štěstí a vysmívají se vám.. Lidi, kteří ničí to, díky čemu jste vy tím kým jste a díky komu jste štastní..
Kdybych měla říct po pravdě kolikati lidem jsem věřila když jsem byla menší, řekla bych že každému druhému. Ale když bychom se bavili o to, jak je to ted, řekla bych že dva lidé, možná tři. Pak je tu pár lidí, které mám hodně ráda a mají k tomu blízko,abych jim věřila ( tak.. 5 nejvíc) . Moje naivita, že život je lehký se ztratila. Někdy se musíte rozhodnout rázně. Jestli chcete být v kontaktu s ním a nebo s ním, protože but oblížíte jednomu a nebo druhému. Naším úkolem je, neublížit sobě a ani člověku, který za to stojí. Mě se tyhle "výběry" stávali dost často. Jak mezi kamarádkami, tak i jinými věcmi. Né vždy je to jednoduché si říct, co je pro nás vlastně lepší a dělá nás doopravdy štastnými. Ale musíme brát v potaz i dotyčné. Jak moc nám věří, mají rádi a jestli nám nelžou.
Je pravda že velmy snadno se věří lžím a těžko pravdě. Avšak když uvěříte a poznáte pravou pravdu, nebude líp jen vám. Někdy někoho máte tolik rádi, ale máte strach a pak když se druhý rozhodne protoho, který ho tolik nemiloval jako vy, proto že vy jste to jen neřekli, ale dělali všechny ty činny, tak je ten člověk but blbej a nebo vy nejste vhodný pro něj a nebo on pro vás.
(Někdy je sice hodně těžký si přiznat že my pro něj nejsme vhodní a nalháváme si jen pro naše zraněná ega, že neví o co přichází. Možná jo, ale taky je tu ta možnost, že u některých lidí nepřicházíme o nic a u některých o vše..)
Lidi nejsou lepší a neho horší. Všichni jsme jen lidi. Otázkou ale je, jaký člověk nám líp sedne a podle toho je pak my dělíme na dobré a špatné. Hodně lidí to dělá podle prvního dojmu, já ne. Já to dělám prostě podle toho, jaký mají lidé ke mě přístup. Podle toho jak my věří, co mě říkají, ale nejvíc toho co dělají a jak se zachovávají v určitých situacích.
Za svůj život sem našla špatných kousků do své skládanky hodně. Hodně těch, díky kterým jsem na chvíli přišla i o všechno co jsem kdy chtěla. Ale když někoho ........ tak pro něj uděláte všechno, odpustíte i tu nejhorší svinárnu, i tu nejhorší bolest a slzy co způsobyl tím, že vám ublížil přes jiné lidi, nebo jen jednoho člověka.
Mnohdy to není spravedlivé, rozum nám pohltí chtíč a jsme na špatné cestě. A pak se na tu správnou chceme vrátit a spadne na nás zed. Je velmi těžké se po.. 9-10 dnech plných depresí, szl, chmurných myšlenek a představ dostat sám na nohy, když vám nikdo nedokáže pomoct. Je to velmy těžké, když se váš nejlepší přítel postavý na druhou stranu a vy jen tápete po posledním dechu. Ale jde to, musíte sebrat zbytek sil, nenechat se nikdy potopit špatnými okolnostmi, tím co jste viděli, tím co jste cítili.. Musíte si říct, že jste si to zavinily sami, ale co je na tom pravdy? Nejdřív vás vlastní kamarádka přesvědčuje at ho necháte a jdete za jiným.. Naivně poslechnete a pak když řeknete po 2 týdnech že nemůžete, že chcete prostě jeho, tak řekne že vám to říkala?
Rada: Vyserte se na to! Váš život, vaše volby. Ničeho nelituju snad víc, nežli toho, že jsem poslechla jí a jejího bejvalého kluka. Ale když se podíváte zpětně, tak jste silnější. Naučíte se žít s tou bolestí co jednou byla uložena do vaší duše a bude tam navždy, ale vy musíte najít člověka co tu bolest utěší, i kdyby jen na chvíli. Musíte zahodit co bylo za hlavu a jít světem dál, na rady ostatních se vykašlat a jít svou cestou, vymazat ze života ty co nechcete, nenechat se zlomit lidmi, co vás tak nenávidí, nesmíte být podlí a ani být stejní. Musíte jen hrdě odejít a nechat to být a svoje vlastní štěstí si žít. Ale hlavně.. K těm které nadevše milujete a nechcete o ně přijít.. Tak k těm lidem se podle toho chovejte. Dávejte jim co nejvíc svého času. Dokažde že vás nic nezastaví před tím být s nimi, když vám napíšou že potřebujou objemout, dávejte jim tolik lásky, kolik jim můžete dát a hlavně.. Dávejte jim tu nejlepší péči co umíte.
The end :P
Ps: Žijte přítomností a na lidi z minulosti serte.. :D A na přítomné lidi nezapomínejte... :)