Krize? Co?
No jo, stává se.
Lehnete si do své postele a najednou to na vás dolehne, přebíhá vám před očima celý váš dosavadní život a vaše zážitky. Cítíte k nim i pocity a nemáte z těch věcí moc dobrej pocit. Jen koulíte očima po místnosti a přemýšlíte co by jste tak mohla udělat, aby z vás ten tíživý pocit bolesti a zklamání a vlastně celkové krize vašeho já zmizel a vy cítili zase tu lehkost a pohodu .
Když přebírám tak ty nejhorší zážitky tak bych to mohla schrnout i větou :" Za všechno můžou chlapy! " No jo, ale to by přece bylo až moc jednoduchý. U mě by to bylo spíš spackaný dětství s těma zážitkama, který bych zařadila přímo k těm krizovým. Pak možná okamžik, kdy jsem si myslela že celej svět se zbořil pro nějakýho vola, co mi řekl ne a měla jsem v ruce žilutku, tedka si říkám jaká to kravina a naivita, že on je jedinej ve vesmíru. Haha. No spíš mi je tedka někde a jsem dost ráda že to nedopadlo. K horším bych dala asi i to, když sem chodila s jedním klukem, rozešel se semnou dost srabáckým způsobem a já byla jak chcíplej pes. Pak se semnou na Maškaráku usmířil a chtěl to a já řekla že ne a cítila se spíš ponížená nežli štastná a on další den nic nevěděl a dělal že mě nezná. To byla rána přímo do žil. Ale největší a nejbolestivější zážitek pro mě byl vidět kluka kreýho miluju... Jak na něm sedí moje tedka už bejvalá nejlepší kámoška..Je to jak umřít nadvakrát.. Takže chlapy :P Problémy a štěstí v jednom.
A nejlepší? No... Dost dobře si pamatuju první jízdu na kole, bylo to zároven děsivý a velkej strach že spadnu a zároven velké štěstí že ještě jedu a že mi lítaj mouchy do huby sami. :D Ne tak bylo to každopádně skvělí. Pak asi potkat pár skvělůejch lidí, ale už nemůžu říct že tomu tak je ted, že jsou nejlepší. Pak že sem s Ondrou a že není ... s jednou z těch dvouch co ho chtěli a že prostě mi tu šanci dal a je semnou... Nejlepší zážitek ze všech je ale asi to, když sem dostala svůj pokoj a mohla sem si ho vymalovat jak jsem chtěla a vybrat si do něj co jsem chtěla. Prostě... Moje soukromí, můj pokoj a svět... Zní to jako šílenství... Stejně jako to, že hodně málo lidem ukážu svůj svět :D Ale co.. ;)