I láska má svá rizika
I láska má svá rizika
Láska má mnoho rizik, mnoho jich je před tím nežli vůbec začne nějaký vztah a ještě mnohem více jich je když vztah začne, lidé začínají přemýšlet jestli se k sobě vůbec hodí, jak dlouho to vydrží, zda to má vůbec cenu a nemají na víc oni a nebo opačné pohlaví. Strach nám mnohdy nedá ani spát, bojíme se riskovat v lásce a proto se mnoho lidí po jednom jejím zranění jí raději vyhýbá obloukem. Je to však správně?
Ano láska je velký rist, ale stojí za to! Zanechá nám na toho člověka tolik vzpomínek a možná proto mnoho lidí po rozchodu toho druhého tolik nenávidí, zanechá jim tolik vzpomínek po tom, co se pro lásku k němu rozhodl riskovat a ted litují, ale je příliš pozdě a zapomenout se nedá. Láska má prostě hodně rizik a my jí dříve či pozdě propadneme, at chceme a nebo nechceme. Před láskou se nedá utýct.
Větší riziko lásky je to, že ten druhý přestane milovat a druhá osoba to nedokáže snést. Mnohdy díky tomuto riziku hodně lidí spáchává různé sebevraždy a přitom toho mají ještě tolik před sebou, jen se neumějí smířit s realitou každého dne. Je opravdu těžké smířit se s tím, někdy to trvá i roky, ale dá se všechno zvládnou, jen chtít a věřit, že se to zvládnout dá, jenže většina lidí přestává věřit, propadá těžkým depresím, začnou se podřezávat a těžké následky si nesou do konce života.
Pak je tu další riziko a to věk. Ano, nezdá se to, ale je to hodně velké riziko, obzvlášt když muži je 30 a dívence 13. On jí miluje a ona jeho též. Jakmile se o lásce těchto dvouch dozví okolí, muž je odsouzen k tomu, že mu přisoudí přezdívku "Perverzák" a nikoho nezajímá, jak se mají ti dva rádi, je to racionální a konečné. Láska skončí tak, že muže zavřou do vězení a děvče si najde později jiného partnera. Láska je prostě riskantní.
Další velký risk je, když začne běloch chodit s černochem. Jsou tu velká rizika, jeden se musí přizpůsobit kultuře tomu druhému a vždy není to není tak lehké, jak se zpočátku zdá. Mnohdy jsou od sebe kultury hodně odlišné a je to pro oba velmy náročné, hlavně pokut každý žijí v jiné zemi a má padnout zásadní rozhodnutí, v jaké republice tedy nakonec budou žít. Mnohdy díky těmto rizikům se vztah rozpadne, protože jsou oba dva psychicky a i fyzicky vytíženi a přijde jim lehčí se vztahu vzdát a najít si protějšky ve svém státě.
A tedka největší riziko lásky. To že si po čase přestanete s partnerem rozumět. Toho se bojí snad každý, že se jednoho dne probudí, zjistí jak strašného má partnera a rázně se rozhodne, že se chce rozejít. Pro oba je to těžké, protože se třeba ještě stále milují, ale naco zůstávat v nostalgickém vztahu, když si nerozumějí.
Pak jsou tu menší rizika lásky a to že jeden z těch dvou není ještě připraven na vztah a nebo naopak, že druhý je připraven zajít s partnerem dál, ale druhý odmítá. Druhý začne vyhrožovat. Po stropené scéně vztah skončí a je celé jejich budoucnosti konec.
Sama jsem měla dostatečnou dávku vztahů a u mě to vždy skončilo z toho důvodu, že jsme si nerozuměli, nebo že se jeden z nás zdál být okrádán o pocit lásky a nebo jsme na sebe neměli příliš času a tak vztah prostě skončil slovem: "Nemá to cenu a nikdy nemělo!" Jednou jsem jednomu klukovi narovinu napsala prostě, že mě ten jeho přístup ke mě nebaví, že ho možná mám ráda, ale s ním je to k nevydržení, hnedka po téhle větě mi oznámil, že jsem děvka a tím to skončilo. Láska je prostě risk a jen jeden los nakonec vyhraje.
Ale pořád se tu mluví jen o tom proč se lásce vlastně vyhnout, ale není tu ani jeden pádný důvod proč mít vztah a zamilovat se a zůstat zamilován. Zřejmě to bude tím, že každej to vidí s láskou tak trochu jinak, po svém.
Půlka lidí má růžové brýle a na lásce jim po tom co skončí nepřijde nic skvělého, ale aby si vzpomněli na to krásné co s tím druhým prožili to ne. Vidí na tom jen to všechno špatné, ale všichni s postupem času pochopí že láska je mnohem víc a vážně jim nedala jen to špatné. Je na ní přece tolik i dobrého, jen to musíte chtít vidět a nebýt zaslepeni nenávistí k člověku, kterého jste kdysi tak hluboce milovali.
Láska někomu dá chut začít žít konečně naplno, někomu dá pocit že konečně není zbytečný, někomu dá nový pohled na život a svět, někomu to dá člověka který mu je navždy přítelem a veškerou oporou a důvěrou a někomu to dá prostě jen radost, štěstí a to je v životě podstatné, najít člověka který vás nebude trápit a vy s ním budete štastní, který vás nebude kritizovat ale bude vám říkat jak jste dokonalí a bude brát vaše chyby, který vám jen tak bude psát krásné smsky na dobrou noc a nebo prostě jen tak, který vám dá svůj svět a v jeho světe budete vy. A to samé musíte vy darovat jemu, svoje všechno, svoje tělo, myšlenky, lásku, štěstí , smutek i pláč, protože tohle všechno patří k životě, nebýt Smutku není radost, nebýt lásky tak nepoznáme pravé kamarády.